Vlohy máme po rodičích. Tohle často slýcháváme i v obráceném nelichotivém významu. Vloha je totiž jen jiné slovo pro slovo znak, které se v genetice drží lépe. Naše geny a tedy znaky získáme v okamžiku, kdy vznikne život spojením pohlavních buněk. Tyto geny nám pak zůstanou po celý život a v podstatě se nezmění.

Genetické vyšetření, ať už se týká čehokoliv, se tak většinou dělá jen jednou. Jak je to ale s geny našich rodičů a našimi geny? Ve svém těle máme od každého genu dvě formy neboli alely, jednu po matce a druhou po otci. Ty se mohou lišit a většinou se liší. To, jak naše buňky následně zpracuji informaci uloženou v genu tak nakonec bude záviset na těchto dvou alelách. Doslova lze říci, že tyto alely spolu budou soutěžit o míru vlivu a výsledkem bude často kompromis. Často se tak stává, že jedna alela kompenzuje negativní vliv druhé alely. Tam, kde se jsou přítomny dvě alely s výrazně negativním znakem, může v krajním případě dojít k velmi závažnému genetickému onemocnění. To je například podstatou nízké tolerance alkoholu v některých populacích, například u Asiatů.

Pokud se tedy zjišťuje genetický předpoklad k určitému znaku, sleduje se výskyt obou alel a je nutno znát jejich vliv. Často se totiž stává, že přítomnost pouze jedné alely s negativním znakem způsobí vážný problém, nebo naopak prospěch, aniž to má druhá alela možnost vykompenzovat. V každém případě je dobré vědět, že Vám rodiče dali v celkové sumě obou alel spíše dobrý výsledek. I proto jste na světe.